Agáta Hartl

Od malička jsem měla takovou zvláštní úchylku – vedla jsem si sešit, do kterého jsem si zapisovala dějové linie svých oblíbených seriálů. Když se dnes ohlédnu zpátky, připadá mi to vlastně docela roztomilé. Ale tehdy jsem to brala smrtelně vážně. Všechno muselo sedět – kdo se s kým pohádal, kdo odešel a kdo se vrátil, jak se posunuly vztahy mezi postavami.

Reality show jsou pro mě kapitola sama o sobě. Pamatuju si první Big Brothera i VyVolené, kdy to celé u nás začínalo. A sleduju to dodnes – Survivor, MasterChef, Love Island, Bachelor. Každý z těch formátů má vlastní logiku a divácké kouzlo. Ráda hledám, proč nás baví sledovat, jak někdo vaří, soutěží, nebo se snaží najít lásku před kamerami.

Kromě psaní se věnuju i mladší generaci. Vedla jsem workshopy pro středoškoláky, kde jsem jim ukazovala, že sledování seriálů nemusí být jen „pasivní zábava“, ale i cesta k porozumění vyprávění, emocím a tvorbě. A že i když je baví Netflix, pořád platí stejná pravidla – příběh musí mít tah, konflikt, postavy, se kterými se ztotožníte.